Září 2011

Shopping♥

29. září 2011 v 16:07 | admin♥ |  My diary
Hi baby ;D

No jo, tak troochu jsem na to tady kašlala, co?? Ale popravdě se nebudu vůbec omlouvat, a prostě jen stačí když řeknu, že nebyl čas a ani nálada- z toho by asi nic nebylo, ne??

Tak, a k věci:)
Včera, jak všichni víte, protože z toho měli asi všichni radost, byl státní svátek. Ráno jsem byla s tátou v ( Nebo na:D??) Radejčíně, kde je výhled naprosto kouzelnej!!! Abych pravdu řekla, tak "zažraný vlastenec" nejsem ani omylem, ale tak uznám, že i v naší republice se najdou krásná místa, kde je krásně:)
V jedenáct mě odvezl domů, a já jsem jela s mamkou nakupovat:) Co jsem si koupila? Nemám fotky, ale tak alespoň slovně:D

1) Červené krátké sáčko z Lindexu
2) Polobotky (Nevím, jak se to jmenuje, to jak se teď hodně nosí:D!) s kožíškem, které, podle popisu asi neznějí tak hezky, ale jinak jsou k sežrání ;)!

No, to bude všechno, ne že bych šetřila ;D
Doma nemám internet, takže bohužel, i tohle je jeden z důvodu mojí absence, ale co ;D
Bye bye:)

Konecne dva dny klidu:)

16. září 2011 v 15:27 | admin♥ |  My diary
Ano ano, uz je to dyl co jsem neco napsala:) ale tak... Uz zacneme za chvili treti tyden ve skole, coz je celkem fajn, budme optimisti:) v tejdnu sem nemela zrovna moc casu, dve odpoledky, a pak k tatovi, babicce, na golf, domu. Navic mi doma nefunguje net, pisu z iphona, proto je to bez hacku a carek;) az pujde tak vam to vynahradim:)) mejte se:)

Příběh úplně obyčejné holky z maloměsta

2. září 2011 v 14:20 | admin♥ |  Téma týdne
Můj příběh?? Tak všechno od začátku.

Narodila jsem se před 14 lety v Teplicích, kde žiju dodnes. V podstatě bylo všechno pořád tak stejný a perfektní a vlastně tak nějak super.....
Než se mi před třemi lety stal úraz. Zlomila jsem si nohu. No jasně, teď asi normální myšlenky lidí: " Hm... Tak to se toho teda stalo. To je teda zásadní. mě se toho stalo tolik." Jenže já sem o tu nohu málem přišla a vylízávala jsem se z toho rok. No a doteď mám následky. Naštěstí jen malé, co nejsou vidět. Ale já je cítím. Jak už jsem říkala, po roce se všechno ustálalilo, já začala zase po půl roce na vozíku a půlroce rehábky pořádně chodit, všechno bylo jako před tím. Škola, domů, kamarádky, učení, rodiče, společné dovolené, soustředění. Jenže po třech letech se zase všechno tak nějak převrátilo. Rodičům se po 20 letech rozpadlo manželství. To, co se prakticky stává každé 2. nebo 3. rodině. Teď už je to půl roku, co se táta odstěhoval. Zůstala jsem žít s mamkou, ale vlastně do téhle chvíle tak nějak nic nevychází. O mě tu ani až tak nejde. To spíš o mámu. Se vší úctou, miluju jí jak jen to jde, jen prostě věřím na to, že když člověk pořád říká: "Tohle už nikdy nebude dobrý. Mám navždy zkažený život. Bude to hrůza." Fajn, nic nikdy nebude dobré. Bude to přesně podle toho, jak si to myslíme. Takže já se snažím být optimista. Někdy to zas tak nejde, ale i tak, je ve mě nějaká naděje. Za pár měsíců bude vše tak zaběhlé, že na to všichni tři zapomeneme a budeme zase šťastní.

JUST BELIEVE